Víte, kolik mi je let, že jo :). No, a to mám ještě k tomu v tomto čase narozeniny, takže už jsem zas vlastně o rok starší, kruci :(. V době, když jsem byla mladší, a na Vánoce se k nám dovážely pomeranče z Kuby, stály se fronty na vše, tak nám socialistická Čína posílala do obchodů ořechy v plechové krabičce. Možná nám toho posílala víc, ale ořechy mi utkvěly v paměti, protože byly neskutečně dobrý!
Jednou nebo dvakrát jsem na ně narazila v čínských restauracích, ne v ČR (kdybyste věděli, kde je u nás dělají, dejte mi určitě vědět!) a byla jsem jak u vytržení. Chuť mého dětství!
Pátrala jsem tedy po internetu a našla jsem kdysi tento recept. Od té doby je to v naší rodině tradice, protože je rozdávám jako jedlé dárky a maminka se vždy ujišťuje, jestli dostane TEN dárek.
